Hovory k sobě 2101 – kniha

E-kniha Hovory k sobě 2101 336.28 KB

E-kniha Hovory k sobě 2101

Tato stránka webu je průvodcem jednotlivými myšlenkami, ze kterých kniha sestává. Kniha Hovory k sobě 2101 je v zájmu stručnosti samozřejmě co nejkratší, ale poznání související s jednotlivými kapitolami má mnohem širší kontext. Vysvětlení tohoto kontextu, jeho rozšiřování a návaznosti je pak možné najít v této kapitole webu Meditations-2101.cz.

Níže najdete výpis jednotlivých myšlenek uvedených v knize. Když Vás některá z uvedených myšlenek zaujme, můžete si ji zde ze seznamu otevřít včetně komentáře na nové stránce. Budu myšlenky doplňovat chronologicky vždy po jedné několikrát týdně – myšlenky, které nejsou odkazy, na doplnění komentáře prozatím čekají.

Další úvahy mě napadají průběžně – naleznete je pak v sekci “Myšlenky dne”.

Kniha Hovory k sobě 2101 je průvodcem mého poznání ze studia vnitřního rozvoje od člověka velmi neurotického a velmi nešťastného (vzteklého) k člověku, který je si vědomý své cesty, který je schopný na této cestě nacházet impulsy k dalšímu vlastnímu rozvoji, a který díky tomu těží z probíhajícího vývoje maximum, ať už se děje cokoliv. Je šťastnější, je vyrovnanější, je soustředěnější. Je přitom soustředěný na sebe sama, netrpí obřím tlakem okolí a společnosti a stejně tak se z ní nepotřebuje vyčleňovat – kráčí zpříma, takřka beze strachu, má luxus jednat upřímně a spontánně a nemusí při tom nikomu škodit. Cení si své cesty a přijímá ji jako neoddělitelnou součást svého života. Stejně tak přijímá vše v životě, co lze vnímat – co nejpravdivějším způsobem, aby poznání samo bylo co nejpravdivější a další cesta co nejpřímější.

S čím už mi moje „Hovory k sobě“ pomohly?

Neurózy

Měl jsem problémy s nespavostí, protože když jsem k smrti unavený dopadl na postel, v hlavě mi hučelo tryskové letadlo, jak vířily myšlenky. Kdysi jsem promýšlel tři nejpravděpodobnější kroky vývoje všech důležitých situací v každém dni, abych se rozhodoval co nejsprávněji. Matematicky je to při padesáti promýšlených situacích asi 2700 „výpočtů“ denně. Dost starostí pro patnáctiletého kluka. Později (po dvacítce) jsem to řešil lehčími návykovými látkami, abych sám sebe utlumil. Ale překonal jsem to. Když Váš život vznikne pod vlivem stresujících faktorů, existuje způsob, jak si je uvědomit a zpracovat. Výsledkem je, že člověk žije bez nich – klidněji a vyrovnaněji. Tyto faktory mají moc se dlouhodobě promítat do nejrůznějších nemocí počínaje alergiemi.

Atopický ekzém

Byly doby, kdy jsem měl do krve rozpraskané celé ruce. Nepřál bych to nikomu. Pokud fyzické tělo souvisí s mentálním, jak se mi několikrát potvrdilo, lze opravit mysl tak, aby kůže neměla potřebu reagovat tak agresivním způsobem. Kůže je totiž průvodcem, že něco v mém vnímání je opravdu špatně. Jak jsem na to přišel? Přemýšlel jsem tak, že kůže je hranice mezi mnou a okolím – a že tedy možná o okolí uvažuji nesprávně. Místo kortikoidů jsem Krok za krokem opravil svoje vnímání a krvi na svých rukách pomohl se zahojit.

Latentní stres

Až v devětadvaceti jsem si uvědomil, že mám neustále sevřené svěrače. Že všechno, co dělám, dělám v sevření stresu, což mi ubírá klid i energii, ale především mění způsob, jak to „všechno“ opravdu dělám! Až do té hloubky, že u každého pohybu zapojím jiné svalové skupiny. Rozlišit, co je stres vnucený okolím, je zásadní – obzvláště v téhle hloubce osobnosti. Mnohokrát nemáme ve svém přirozeném vývoji možnost ho odmítnout, ale trvalou součástí našeho života rozhodně být nemusí (a nemá).

Strach z budoucnosti

Protože jsem dlouho zažíval takřka jen bolest (duševně), naučil jsem se, že v budoucnosti VŽDY přijde znovu. Že život je takový a mají to tak všichni a donekonečna. Ano, něco „špatného“ se stát může, ale není tomu tak vždy – nakonec budoucnost nevidíme a se zlým si poradíme jako už v minulosti. Je otázka víry v dobro vývoje přijmout nakonec i myšlenku, že se vše děje k našemu dobru, protože to zlé nás posouvá. Je to pouhé rozhodnutí, ale následky jsou nedozírné.

Nesnášel jsem lidský dotek

Lidé jsou někdy tak silnou hrozbou, že si už jen možnost jejich doteku spojíte s utrpením. Najít, že se to týkalo jen jednoho člověka, trvalo roky a velmi to komplikovalo všechny moje interakce se ženami, včetně intimního života.

Bál jsem se lidí

Toto navazuje na bod předcházející. Proti lidem jsem bojoval maskami nebezpečného muže, ale tím jsem ochuzoval i sám sebe a je někdy zbytečně strašil. Každopádně jsem měl za to, že jsou všichni hrozbou a hloupým zlem, což byl předsudek a blok.

Bál jsem se každého dalšího dne

Tohle je velmi zajímavý jev. Protože jsem měl za to, že se mě můj život snaží zabít, dostával jsem se „bez přičinění“ dennodenně do situací, které mi to opravdu potvrzovaly. Nikdy se nic vážného nestalo, ale mně se moje představa stále potvrzovala – například za volantem. Až o hodně později mi došlo, že je to moje mysl, která se promítá do reality. Když jsem to změnil, situace zmizely, jako když utne.

Vztek

Několikrát za den jsem se dostával do situací, kdy jsem měl skoro infarkt z toho, jak můžou lidé být hloupí a jak se všemožně snaží mi škodit. Dnes už si to nemyslím a žiju klidným životem. Každý má nejen svoje tempo, ale především svůj úhel pohledu! Každý pohled, i ten sebeodlišnější, má moc mě posunout dál, protože interpretuje něco, co v životě mám pravděpodobně taky, jen z jiného úhlu.

Netrpělivost

Blok z dětství způsobil, že jsem žil v dojmu, že neustále něco nestíhám a že kvůli tomu přijde velmi brzo obrovský trest a bolest. Proto jsem také měl představu, že když nejde všechno a ihned podle mého, ztrácím drahocenný čas. Omyl spočíval v tom, že trest nemá odkud přijít, já kráčím svým nezadatelně svým tempem a co se děje, se tak děje přesně v ten správný čas. Je to neustálá nervozita versus klid a rozvaha.

Přebírání zodpovědnosti

Jako malému mi přišlo, že když se lidé, kteří by se měli milovat jako rodina nejvíce na světě, neustále snaží navzájem zničit, musí být pomýlení. Řekl jsem si tedy, že je všechny zachráním tím, že jim ukážu, kde ve svém myšlení dělají chyby. Po pětadvaceti letech jsem rezignoval, ale mezitím jsem to samozřejmě začal dělat v mnoha jiných případech – byl jsem naučený, že takhle funguje celý svět. Byl to můj omyl a vnitřní blok. Naučil jsem se, že je každý zodpovědný sám za sebe a že pomoc má šanci jen tam, kde je žádaná.

Sebenenávist

Jedna z největších kapitol mého života. Nenáviděl jsem se za to jak vypadám, jak mluvím, jak chodím, jak přemýšlím, protože kdybych nebyl tak odporný, myslel jsem si, přece by se mi nemohlo dít takové zlo jako trest. Zpíjel jsem se do němoty, kouřil dvě krabičky cigaret denně, nejedl, nespal, za tři roky přibral čtyřicet kilogramů. Byl to můj bolestivě chybný závěr, že co se dělo, se dělo kvůli mně. Ale takhle si to pro sebe poskládá hodně dětí – a proto je moje „cesta z kruhu ven“ platná i pro další lidi. Jsme nádherné bytosti s mnoha unikátními znaky a schopnostmi jeden po druhém do posledního. Zasloužíme si úctu, lásku a ochranu a začít můžeme tím, že ji prokazujeme sami sobě. Rozdíl mezi těmi dvěma nastaveními je nekonečný 🙂

Neuměl jsem se rozhodovat

Tím, že jsem cítil velký tlak (to se může stát každému, nehledě na konkrétní podmínky), ale především tím, že jsem se strašně bál udělat chybu, stávalo se mi, že jsem byl zaseklý na jednom rozhodnutí, bez kterého jsem nemohl jít dál.

Vytvořil jsem jednoduchý způsob, který mi umožnil situaci lépe porozumět, vyhodnotit klíčové faktory a rozhodnout se mezi nimi.

Rozhodl jsem se také (viz článek o preventivním jednání), že mohu nebrat v potaz všechny potenciální scénáře, které mi dané rozhodnutí přinese, protože bych tím ovlivnil své další chování a celá situace by se pak doopravdy mohla „zvrtnout“. Především bych se v tom případě rozhodoval na základě pouhé fantazie. A to je patologický stav, který naše společnost v jiných souvislostech léčí chemikáliemi a „odbornou péčí“. 🙂

1. Učíme se vším, co zažíváme. Je pouze otázkou našeho rozhodnutí takovou možnost / fakt přijmout.
2. Hezké věci se dějí všem lidem – někteří nemají strach se z nich radovat.
3. „Ošklivé věci“ se také dějí všem lidem; je v tom ale víc, než se říká.
4. Většina zažívané duševní bolesti není ve skutečnosti naše.
5. Opakující se věci v životě ukazují na velkou a důležitou příležitost.
6. Vnitřní rozvoj se týká výhradně nás samotných, a proto neexistuje „správné pořadí postupu“.
7. Všichni lidé zažijí nějakou bolest, ale doba nutná k obnově se dá zkrátit.
8. Opravené bloky v naší mysli jsou příležitost naučit se něco velmi důležitého.
9. V každé bolesti je poznání a v poznání síla.
10. Sebelítost nikam nevede a východnost situace je otázkou rozhodnutí.
11. Čas se nedá přeskočit, je spojencem a i když plyne „všem stejně“, jeho vnímanou rychlost měníme my sami.
12. Stres je naše vlastní představa a plynutí okolností má vždy nejlepší možné následky.
13. Bloky se tvoří pro každého jinak a někdy i běžnými událostmi.
14. Pozdější poznání umožňuje opravit brzké bloky – pokud je objevíme.
15. Abychom po ztrátě necítili bolest ze ztráty, musela by nám ta věc / člověk být ukradená.
16. Množství bolesti je cenou a měnou poznání.
17. Poznání lze nalézt jen přijetím správnosti vývoje.
18. Setkání dvou lidí je v učení největší dar.
19. Věci se dělí na jasné a ne až tak jasné.
20. Lidé se rychle a spravedlivě zároveň posoudit nedají.
21. Je důležitější pochopit, než okamžitě odpovědět.
22. Vím, že nic nevím.
23. Předsudky křiví naše vnímání reality, takže i realitu samotnou.
24. Preventivní chování je dlouhodobě nefunkční a cestou ke štěstí je spontaneita.
25. Naše rozhodnutí, jako všechno, má svůj správný čas.
26. Počet úhlů pohledu = počet jazyků = počet zažívaných pravd.
27. Každý žije pro sebe a co dělá, nedělá kvůli nám.
28. Vlastní přirozenost je jedinou správnou cestou k rychlému vývoji a dlouhodobě i ke štěstí.
29. Nejjednodušší je využít svých informací a změnit sebe: učením a poznáním.
30. Samota je dar, který může být velmi složité přijmout.

31. Každý člověk je jedinečný, zaslouží si úctu, lásku, péči a soucit.

32. Mluvit k někomu a naslouchat v rozhovoru vyžaduje pozornost i trénink.

33. Každý další názor znamená obohacení – i kdybychom ho nakonec vyvrátili.

34. Rozhovor s dalším člověkem je v učení a poznávání vždy největším darem.

35. „Naslouchat“ se dá nejen lidem, protože vše se děje s konkrétním účelem.

36. Vše živé je spojeno darem života a zákony v něm.

37. Planeta nemusí mít vědomí – živoucí je díky všemu živému na ní a kolem ní

38. Jsem tělo, jsem mysl a jsem nehmotná a nesmrtelná duše.

39. Jako tělo, mysl a duše se životem vyvíjí všechny tyto mé součásti.

40. Tři části jsou tři úhly pohledu v jednom člověku, které jsou spojeny jednou realitou, usnadňují poznávání a rozvoj.

41. Mezi závistí a vděčností je pouze jedno moje vlastní rozhodnutí.

42. Život sám je hodnotnější než všechno ostatní v něm a přirozeným stavem je štěstí.

43. Náhoda neexistuje – někdy jen nechápeme, co nás má daná chvíle naučit.

44. Můj svět je obrazem mé mysli.

45. Co mě nezabije, to mě posílí.

46. Člověk a lidstvo jsou aktuálně hlavním hybatelem vývoje, což znamená zodpovědnost.

47. Mýlit se je lidské, tedy příslušící člověku.

48. Individualita je nezadatelným právem a „domácím přístavem mysli“.

49. Přijetí vlastních chyb je polovina cesty se z nich poučit.

50. Vyšší moc je potřeba přijmout jako nepopiratelný určující faktor v životě.

51. Dokud nevidím očima jiného, soudit ho nemám právo.

52. Vnitřní rozvoj je vědomým úsilím – ne samozřejmostí.

53. Poznání je i ve štěstí, které si lze uvědomit.

54. Čím intenzivněji něco cítím, tím důležitější to je.

55. Vlastní bloky osobnosti obsahují ty největší výzvy.

56. Každý jeden blok vychyluje správnost úsudku od nezkreslené reality.

57. Typů bloků je několik a pokladnicí poznání jsou všechny z nich.

58. Postup v poznávání a učení se je, jako například ve škole, souvislý.

59. To nejobtížnější na blocích je, že si je zprvu neuvědomujeme.

60. Pravda jsou dvě: subjektivní („lidská“) a objektivní („božská“).

61. V každé bolesti se skrývá příležitost k vlastnímu rozvoji.
62. Bolest je cenou poznání, které se rozhodneme v ní objevit.
63. Život je největším darem – těžit lze ze všeho, co se v něm děje.
64. Vše se děje s účelem a účel se dá pochopit.
65. Každé nepohodlí je signálem posunu – můžeme se však rozhodnout, že to tak není.
66. Mysl, tedy „já“, je neohrozitelným přístavem klidu.
67. Partner není (a nesmí být) podmínkou vyrovnanosti a štěstí.
68. To, co jsme, je to nejcennější, co máme – nehledě na hodnocení okolí.
69. Být pokorně a srdečně sám sebou je jediná cesta k rovnováze.
70. Sebezapření ve vztahu vyústí v bolest obou.
71. Frekvence je univerzální nosič informace.
72. Frekvenci mají i lidé a u nich je jedním ze znaků charismatu.
73. Bod vývoje každého člověka je součtem dispozic a životních zkušeností do daného momentu.
74. Nechat plynout znamená vědět, že život je moudrý a laskavý průvodce.
75. Způsob, jakým pracujeme s informacemi, je určující pro porozumění a vnitřní klid.
76. Část osobnosti je ukrytá tak hluboko, že je takřka nemožné s ní pracovat.
77. Překonat své nejbolestivější zážitky znamená ty největší posuny.
78. Blok v životě se vždy projeví na několika místech, což usnadňuje jeho hledání.
79. Všichni lidé zakouší od života stejnou měrou, a tedy jsou si navzájem rovni.
80. Strach ze samoty je bytostně velký, uvědomitelný a překonatelný.
81. Jediný udržitelný způsob chování je upřímnost.
82. Neupřímnost k sobě a ke světu ničí pozvolna to, kým doopravdy jsme.
83. Být sám sebou přirozeně uvolňuje cestu obřímu množství poznání.
84. Předstírání a lež je odpovědí na existenciální strach, která nikam nevede.
85. Když neslyšíme sami sebe, nemůžeme pořádně slyšet cokoliv zvenčí.
86. Strach je vidět, tedy se nesmazatelně promítá do aury, a přiznat si ho je výhrou.
87. Strach ze smrti je následkem nesmíření se s vlastním životem.
88. Odpovědí na strach je mnoho; k rovnováze jich ale vede jen málo.
89. Preventivní obrana je stejně špatná jako všechno ostatní preventivní jednání.
90. Zbavit se svých masek znamená překonat důvody jejich vzniku.
91. Masky se postupem času stávají naší identitou místo nás samotných.
92. Opravit svá předchozí rozhodnutí znamená připustit vlastní omylnost a změnu.
93. Cítíme-li strach z budoucí ztráty, jeho současnou verzí je vděčnost.
94. Kdybych neměl nic a věděl o tom, mám stále to nejcennější.
95. Hodnota věcí je daná úsilím nutným k jejich opatření nebo výrobě.
96. Lidé v našem životě jsou darem.
97. Život se nedá soudit, protože je nepřenositelný.
98. Být sám sebou je jediná cesta vpřed – i při zjištění, že jsme někým jiným, než jsme si vlastně mysleli.
99. Poznáváním sebe sama a života není co ztratit.
100. Náš svět je projekcí našich myšlenek.

101. Lidé se zkoušeli organizovat přes nejrůznější charakteristiky. Můžeme to nazvat „důvody k válkám a revolucím“. Víra, rasa a předsudky se mezi těmito důvody objevovaly snad nejčastěji. Vypadá to dnes, že témata „rasy“ jsme snad ve větší míře překonali. Pokud si jednou uvědomíme, že vyznání je stejným typem síly pro všechny lidské bytosti, jen interpretovaná různými způsoby a metaforami v různých koutech naší planety, se stejným účelem a stejnou starobylou moudrostí pro jednotlivce v různých kulturách, možná budeme za první skupinou obřího množství předsudků. A pokud tohle je tím prvním krokem, který je teď potřeba vykonat, uvědomit si další naše předsudky už bude jen jednodušší. A to je směr k nové éře a vyššímu civilizačnímu stupni, který má potenciál spojit celou planetu, protože jsme všichni lidé a to je to, co je rozhodující. Prosím, zkusme to. Pokud překonáme strach, zbývá už jen vývoj a zisk.