Výčitky dalším lidem

Potřeba někomu něco vyčíst vzniká z našich vlastních popřených a odmítnutých „já“. Tyto speciální momenty nekomfortu vyrůstají z našich vlastních rozhodnutí se nějakého jednání vyvarovat a jako všechen nekomfort jsou příležitostí k vnitřnímu rozvoji.

Příklad: Já odmítnu pracovat bez omezení pracovní doby, nadřízený mi to vyčte = on sám se rozhodl zapřít sebe sama a zůstane dobrovolně do půlnoci, protože věří, že to pomůže firmě. Zdravé je ale pracovat podle dohodnuté pracovní doby a práci skloubit s odpočinkem. Já jsem nic neporušil, když se k té dohodě vracím.

Příklad: Bratr je lhostejný k situaci v rodině a já mu vyčítám lhostejnost a nezodpovědnost = já jsem zapřel sebe sama a rozhodl se rodinu zachraňovat, i když to po mně nikdo nechtěl. Jako dítě bych to rozhodně řešit nemusel. Motivace zasáhnout je samozřejmě evidentní.

Ve všech těchto situacích platí, že jsou platné pro obě zúčastněné strany, a to dvěma možnými způsoby: 1) naučit se něco udělat nebo 2) dostat informaci, že by bylo lepší něco nedělat.